Hlavním cílem účasti na zkoušce na „zbroják“, přesněji zkoušce odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu, je (vyjma zkušebního komisaře a dozorujícího policisty) získání dokladu o odborné způsobilosti pro vydání zbrojního průkazu. Bohužel v průměru několik desítek procent žadatelů odchází ze zkoušky bez tohoto dokladu, neb jejich znalosti a dovednosti nestačily k tomu, aby přeskočili poměrně nízko položenou laťku.

Na titulní otázku bez otazníku je relativně jednoduchá odpověď: napsat na požadovaný počet bodů test a v praktické části uspokojit bez zaváhání svými znalostmi a dovednostmi se zbraněmi i střelivem zkušebního komisaře. Tj. nedat mu šanci, aby našel v mém počínání pochybení, za které mě může tzv. vyhodit.

Problém je však v tom, že zkouška je v praktické části stále dosti zatížena subjektivitou zkušebního komisaře. I přes významný posun ve vymezení mantinelů pro praktickou zkoušku v minulém období (již více než 10 let platí zkušební řád, který poměrně dobře precizuje podmínky a průběh praktické části zkoušky) je výsledek zkoušky i nadále závislý na individuálním posouzení výkonu žadatele komisařem. Každý komisař má specifický pohled na ideální průběh praktické části zkoušky a jeho rozhodnutí může být (a velmi často i je) výsledkem souhry náhod, do níž se mohou promítat na straně komisaře vedle odbornosti nejen jeho náročnost a osobnostní rysy, zejména stupeň empatie a tolerance ve vztahu k žadateli, ale i aktuální stav jeho mysli, emoční (ne)stabilita, poruchy nálady apod.

Samozřejmě, že výsledek zkoušky je v první řadě dán kvalitou výkonu zbrojního adepta - žadatele. Jen málokdy je ovšem jeho výkon u zkoušky excelentní a nezpochybnitelný. Ve své cca čtvrtstoletí trvající komisařské praxi jsem poznal relativně málo velmi dobře připravených žadatelů (odhaduji cca 5 - 10 %), kterým nebylo u praktické části co vytknout. Ti ostatní se dopouštěli při manipulaci se zbraněmi drobných, větších i hrubých (naštěstí nikdy fatálních) chyb a v těchto případech jsem musel vždy rozhodnout, zda u zkoušky projdou, či ne. Drtivá většina z cca 4000 žadatelů, které jsem zkoušel, by jistě potvrdila, že jsem nikdy nešel ke zkoušce s primárním cílem znemožnit a vyhodit co nejvíc lidí; naopak snažil jsem se být objektivní a pomáhal najít žadateli schůdnou cestu ke kýženému výsledku. Ne vždy se to však podařilo, neb řada zkoušených jedinců si spojila slovo zkouška se slovem (jdu to) zkusit. Byli i takoví, kteří upřímně přiznali, že mají pistoli poprvé v ruce až u zkoušky.

Ve snaze pomoci žadatelům v přípravě na zkoušku jsem už v roce 2001 vydal 1. vydání publikace Bezpečná manipulace se zbraní. V letošním 6. vydání Manipulace se zbraní 2022 jsem se navíc pokusil (pochopitelně subjektivně) o objektivizaci průběhu i hodnocení praktické části zkoušky doplněním přílohy s názvem „Typické chyby, neznalosti a neschopnosti žadatele při praktické části zkoušky a jejich možné hodnocení komisařem“, v níž je na 7 stranách uvedena klasifikace a přehled typických nestandardů, kterých se při zkoušce nejčastěji dopouštějí zbrojně méně zdatní žadatelé o zbroják – účastníci zkoušky. Tato příloha může pomoci žadatelům přímo tím, že ukazuje negativním výčtem cestu k úspěchu u zkoušky, ale i nepřímo tím, že může rozproudit diskuzi v odborných kruzích.

Nestandardy (tj. chyby, neschopnosti a neznalosti) u praktické části zkoušky jsem rozdělil následujícím způsobem:

a)    podle důležitosti na

• významné (kritické, zásadní), které jsou pro zkušebního komisaře důvodem pro hodnocení žadatele „neprospěl“ u praktické zkoušky,
• nevýznamné (podružné), které by neměly motivovat zkušebního komisaře k hodnocení žadatele „neprospěl“;

b)    podle typu na

• hrubé, kritické chyby (bezprostředně ohrožující – ať již potenciálně (při použití školních nábojů), nebo skutečně (na palebné čáře s ostrými náboji)), které jsou obvykle důvodem pro okamžité ukončení zkoušky komisařem, žadatel hodnocen „neprospěl“ (viz vyhl. č. 221/2017 Sb., § 8, odst. 4, písm. a) – žadatel porušil zásady pro bezpečné zacházení se zbraněmi a střelivem, čímž bezprostředně ohrozil, nebo by v praxi bezprostředně ohrozil bezpečnost osob),
• kritické neschopnosti v zásadních činnostech v oblasti manipulace se zbraní a střelivem, vyjmenovaných právními předpisy, které jsou obvykle důvodem pro ukončení zkoušky, žadatel hodnocen „neprospěl“ (viz vyhl. č. 221/2017 Sb., § 8, odst. 1 – žadatel řádně a v dostatečném rozsahu nepředvedl, že ovládá bezpečnou manipulaci se zbraní),
• ostatní významné chyby (porušení bezpečnostních zásad, avšak s absencí bezprostředního ohrožení) – ukončení zkoušky obvykle po 2. chybě, žadatel hodnocen „neprospěl“, po 1. chybě následuje zpravidla slovní varování od komisaře (viz vyhl. č. 221/2017 Sb., § 8, odst. 4, písm. b) – žadatel opakovaně porušil zásady pro bezpečné zacházení se zbraněmi a střelivem),
• ostatní podružné chyby a neznalosti (konstrukčně - technické, terminologické) – obvykle nejsou důvodem ukončení zkoušky ani po jejich vícenásobném opakování, žadatel zpravidla „prospěl“, i když s výhradami – odchází si ošetřit odřená záda, ale s osvědčením v kapse).

Výčet hrubých, kritických chyb je následující:

1. Neprovedení kontroly zbraně, zda je nabitá (zejm. při prvním kontaktu se zbraní při zkoušce, např. před rozebíráním zbraně).
2. Chybné provedení kontroly zbraně, která zůstane i po kontrole nabitá.
3. Míření s nabitou nebo nezkontrolovanou zbraní mimo bezpečný prostor, otáčení se s nabitou nebo nezkontrolovanou zbraní.
4. Uchopení, držení nabité nebo nezkontrolované zbraně s prstem na spoušti nebo v prostoru lučíku.
5. Stahování závěru vzad za jeho čelo u nabité nebo nezkontrolované pistole (s prsty na ústí hlavně).
6. Rozebírání nezkontrolované zbraně, kdy žadatel neověřil, zda není nabitá.
7. Náhodný výstřel se zbraní zamířenou mimo bezpečný prostor.
8. Chybné držení pistole při střelbě (možné poranění střelou nebo pohybujícím se závěrem).
9. Zahájení střelby bez vydání povelu ke střelbě (po nabití zbraně).
10. Hledání, sběr náboje padlého na zem během střelby, s nabitou zbraní v ruce, nebo se zbraní před dokončením její kontroly, zda je nabitá.
11. Nabití malorážky mimo kovovou oporu a následné přemístění nezajištěné zbraně do opory.
12. Vyklouznutí z ruky a následný pád nabité nebo nezkontrolované zbraně na zem, na podložku.
13. Nedodržení čekací doby při selhané min. 10 s.
14. Nedodržení bezpečnostních zásad při přerušení střelby.
15. Chybné provedení rány jistoty s nabitou nebo nezkontrolovanou zbraní, nebo se zbraní nezamířenou do bezpečného směru.
16. Úmyslná střelba mimo terč s cílem zasáhnout konstrukční prvky střelnice, které nejsou standardně určeny k zachycení vystřelené střely.
17. Odmítnutí použití ochranných prostředků (chráničů sluchu, příp. brýlí – podle ustanovení provozního řádu střelnice) při střelbě.

Tyto chyby jsou obvykle důvodem pro okamžité ukončení zkoušky komisařem, který žadatele hodnotí stupněm „neprospěl“. Výčet ostatních chyb, neznalostí a neschopností najdete v příloze knížky Manipulace se zbraní 2022, včetně tohoto dovětku, který budiž i závěrem tohoto článku:

„Znovu opakuji, že výše uvedená klasifikace a přehled manipulačních a střeleckých nestandardů je MŮJ subjektivní názor, který má jen částečnou oporu v právních předpisech vztažených ke zkoušce. Tuto klasifikaci považuji za tzv. střední cestu, které jsem se během svého 25letého komisařského působení držel. Střední cesta znamená, že jiní komisaři mohou být přísnější, tj. např. některé ostatní významné chyby nebo podružné chyby mohou považovat za chyby hrubé nebo zásadní, nebo mohou být naopak benevolentnější, tj. některé významné chyby mohou považovat za nevýznamné.

Tato chybová vložka proto nemůže být v žádném případě použita jako argument pro obhajobu žadatele v případě neúspěšné praktické části zkoušky. Jejím účelem (kromě snahy o objektivizaci hodnocení žadatelů zkoušejícími komisaři) je zejména, aby si každý z adeptů při přípravě na zkoušku i v průběhu vlastní zkoušky uvědomil, jakých chyb, neschopností a neznalostí by se měl při zkoušce vyvarovat. Pokud se mu to beze zbytku podaří, pak se úspěch u zkoušky MUSÍ dostavit, a to bez ohledu na náladu a duševní rozpoložení komisaře. Držím palce!“

Jan Komenda