V dobách socialismu měl v civilu střelnou zbraň na zbrojní průkaz málokdo. Kriminalita se zbraněmi byla proto minimální. Soukromé zbraně měli dovoleno vlastnit a držet jen spolehliví jedinci, nejčastěji sportovní střelci a myslivci (ti drželi některé zbraně na lovecký lístek),  a také vojáci a příslušníci SNB. Tento stav poněkud nekorespondoval s tradicemi výroby zbraní v Československu. Vždyť v 80. letech minulého století se bývalá ČSSR pohybovala kolem 7. místa na světovém žebříčku vývozců zbraní (v letech 1934 a 1935 bylo Československo dokonce největším exportérem vojenského materiálu na světě). Vývozy zbraní a vojenského materiálu dosahovaly v posledním období existence socialismu v českých zemích až 10,8 % z celého československého exportu.  

Teprve po revoluci se podmínky pro držení zbraní zásadně změnily. Počty držitelů zbrojních průkazů a tím i zbraní se tak pronikavě zvýšily a tím vzrostla i trestná činnost se zbraněmi, která dosáhla vrcholu v 90. letech. Po roce 2000 se počty trestných činů i přestupků (až na výjimky) rok od roku snižují, a to i přes pomalý růst celkového počtu zbraní, jak dokládá tabulka. Zjevně tedy neplatí často omílaná relace „Čím více legálně držených zbraní, tím větší kriminalita a tím více problémů“. Lze konstatovat, že držitelé zbrojních průkazů v posledních letech více ctí zákony. Pro drtivou většinu z nich jsou zbraně prostředky pro smysluplné využití volného času, nikoliv nástroje pro násilné řešení konfliktů. 

Počty zbraní ve vlastnictví držitelů zbrojních průkazů a počty přestupků a trestných činů spáchaných se zbraněmi (nejen držiteli ZP)

Zdroj: Ministerstvo vnitra. V tabulce jsou uvedeny zjištěné přestupky a trestné činy. 

Z tabulky je zřejmé, že počty zbraní kategorie A a C se v posledních letech zvyšují, zatímco počty zbraní kategorie B klesají. Celkem se počet zbraní podléhajících registraci za posledních 5 let zvýšil o cca 10 %. Počet přestupků / trestných činů v oblasti zbraní a střeliva se však v uvedeném období snížil o cca 30% / 20 %.