Střelivo s křehkými pistolovými, nebo i puškovými střelami typu frangible se stále více rozšiřuje ve výzbroji ozbrojených sborů, kde se používá zejména k výcviku ve střelbě, ale může se uplatnit i při služebních zákrocích. K nesporným přednostem frangible střel patří nejen omezená průbojnost a odrazivost od pevných překážek, ale i ekologická konstrukce s absencí olova.

Na trhu jsou různé druhy frangible střel vyrobené lisováním z jemnozrnných kovových prášků, nejčastěji mědi. Některé z nich se chovají v měkkých tkáních živých cílů i jejich balistických substitucích (želatina, gel) podobně, jako střely celoplášťové, u jiných dochází v měkkých tkáních k rozpadu na velmi malé části, doprovázenému výrazně zvýšenými ranivými účinky. U řady střel frangible lze při zásahu živého cíle očekávat vznik extrémně devastujících střelných poranění, které budou mít závažnější trvalé následky a vyžádají si i nové lékařské přístupy k jejich léčbě.

Obr.1 – Různé druhy pistolových střel frangible v ráži 9 mm Luger; vlevo 5 střel vyrobených z měděného prášku, vpravo 2 střely vyrobené ze železného prášku

Rozpad většiny standardních kompaktních střel frangible obvykle nastává pouze při nárazu na pevnou tuhou překážku. Při pronikání měkkými tkáněmi se netříští, ani nedeformují a chovají se podobně jako střely celoplášťové. Poněkud v rozporu s humánními kritérii jsou vyvíjeny a používány velmi křehké frangible střely s vysokou frangibilitou (tzv. ultrafrangible střely), které se záměrně rozpadají i v měkkých tkáních a vykazují tak vysoký ranivý potenciál. Do této skupiny se řadí např. střely amerických nábojů Extreme Shock se střelami na bázi wolframového prášku, jejichž desintegrace v blocích z náhradních materiálů typu želatina nebo gel je standardní funkcí. Je tedy vysoce pravděpodobné, že jsou schopny rozkladu i v měkkých tkáních živého cíle. Jsou určeny nejen pro služební zákroky, ale i pro civilní sebeobranu a pro lov zvěře. Obdobné účinky jsou příznačné i pro puškové lovecké střelivo Varmint Grenade firmy Barnes, jehož střely jsou tvořeny mosazným pláštěm naplněným mírně slisovanou směsí měděného a cínového prášku. Toto střelivo je charakteristické velmi devastujícími účinky na drobnou zvěř.

Za účelem analýzy funkce v náhradních materiálech biologických tkání byly v rámci výzkumu na Univerzitě obrany vyvinuty a vyrobeny experimentální střely ultrafrangible v ráži 9 mm Luger (obr.2) a použity k nástřelu gelových bloků.

Obr.2 – Experimentální české náboje se střelami frangible na bázi železného prášku; tři snáboje SRK se střelami s dutinou vpravo jsou prvními náboji ultrafrangible vyrobenými v ČR (dutina zvyšuje pravděpodobnost rozkladu střely); vlevo náboj SR1 se standardní frangible střelou, který byl použit jako výchozí při výrobě nábojů SRK

Videozáznam z vysokorychlostní kamery z oblasti ranivé balistiky (viz sekce Videa/Balistika) dokumentuje rozklad velmi křehké experimentální střely ultrafrangible v gelovém zkušebním bloku. Na rozdíl od kompaktní (např. celoplášťové, nebo i expanzní) střely nevzniká u střely ultrafrangible po dopadu do měkké tkáně (nebo její technické substituce) klasický střelný kanál, nýbrž desítky menších kanálů vytvořených pohybem drobných částic po rozpadu střely. Tyto částice nepravidelného tvaru pronikají gelem i tkáněmi v kuželovém sektoru ve velkém počtu a poškozují nejen svalová vlákna, ale nervy i cévy ve značném objemu tkáně, i když nejsou schopny vzhledem ke své velikosti proniknout do větší hloubky. Hloubka vniku fragmentů do tkáně se zvyšuje s jejich rostoucí hmotností a obvykle nepřesahuje 15 cm. Střela ultrafrangible tedy zpravidla tělo zasaženého jedince neopustí a nemůže tak zranit nezúčastněné osoby. Na zasaženou část těla má však velmi devastující účinek.

Obr.3 – Účinek střely ultrafrangible na zkušební blok vyrobený z náhradního materiálu – balistického gelu (délka bloku 40 cm, pohyb střely a jejích částí zprava doleva)

Rozkladem experimentální střely s dutinou v bloku gelu na obr.3 vzniká jeden větší fragment o velikosti asi poloviny střely) a několik desítek hmotnějších částic, které jsou v důsledku působení odstředivých sil vyvolaných rotací střely rozptýleny v kuželovém sektoru (max. hloubka vniku částic střely ráže 9 mm Luger do bloku je 10 cm). Fragment tvořený nerozloženou zadní částí střely pronikl celým blokem v přímém směru a při zásahu těla by byl tedy schopen poškodit orgány uložené v hloubce.

Z výsledků experimentu je zřejmé, že střely ultrafrangible vyvolávají velmi závažné prostorové destrukce tkání, které jsou srovnatelné pouze se střelami s vysokým ranivým účinkem. S ohledem na značnou variabilitu konstrukcí střeliva frangible lze při jeho rozšíření v následujících letech očekávat i rozdílné působení na živé cíle od nekomplikovaných průstřelů, přes ztrátová poranění končetin, až po extrémně devastující poranění vnitřních orgánů neslučitelných se životem. Je dosti pravděpodobné, že ultrafrangible střely s vysokou ranivostí vyvolají při případném masovém použití ve světě podobný rozruch, jako první typy expanzních střel Dum-Dum, které používali Britové v koloniích ve 2. polovině 19. století.